Židé jako národ knihy představují světu svou kulturu a historii

Na celém světě žije odhadem 14 milionů Židů. Nejpočetnější skupina se soustřeďuje v Izrael (cca 5 milionů), kterému šlape na paty USA (asi 4 miliony). Zdroje a odhady dále tvrdí, že jen v České republice dnes žije 15 – 20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována v židovské obci ani dalších židovských spolcích.

Pokud se chcete dozvědět něco více o židovské kultuře a o tom, proč se Židům přezdívá „národ knihy“, budete tak mít možnost u příležitosti Evropského dne židovské kultury, který letos proběhne v neděli 16. června. V České republice se v tento den například otevírají dveře synagog a další doprovodné akce se konají na hřbitovech nebo židovských památkách.

Židovských památek se u nás příliš mnoho nedochovalo, což je velká škoda. Poslední „přeživší“ jsou také většinou v dosti zanedbaném stavu. Likvidaci židovských památek mají na svědomí okolnosti druhé světové války. V letech 1939 až 1945 bylo nacisty vypáleno a zbořeno na sedmdesát synagog. Do dnešního dne se jich na našem území zachovalo asi 200. Co se týče židovských hřbitovů, těch je u nás ještě o dvě stovky více.

Židé, jak je (ne)znáte

Dějiny židovského národa se začínají psát již ve druhém tisíciletí před Kristem a jsou tak jedním z národů s nejdelší kontinuální historií. Samotný vznik židovského národa je odvozen od tří praotců, kteří si jako první zvolili jediného Boha – Abraháma, Izáka a Jákoba. Historické prameny tvrdí, že tito praotci přišli z oblasti kolem Uru v Mezopotámii.

Následovalo stěhování do Egypta, kde se značně rozrostli. Nečekalo je tady ale nic dobrého. Egypťané Židy utlačovali a prakticky si je zotročili. Proto se rozhodli zemi opustit, prošli pouští a vstoupili do Kanaánu, který zabrali a usadili se zde. Pokud bychom se blíže podívali na biblické chápání toho, co se tehdy stalo, pak dospějeme k názoru, že se Izraelský národ, stejně jako jeho náboženství, ustavuje především při svém putování pouští, kdy od Boha dostává zákon a stává se tak Božím lidem.

Izraelské kmeny se začaly postupně sjednocovat, což kladlo důraz na ustanovení jednoho krále. Prvním králem byl zvolen Saul. Organizovaný stát s hlavním městem Jeruzalémem vytvořil až jeho nástupce David. I v této době ovšem existovaly jisté rozpory. Proto došlo k rozdělení na jižní Judské království a severní Izraelské království.

V následujících stoletích se na území Izraele střídala postupně babylonská, perská, helénistická a římská nadvláda. Svou centrální svatyni s konečnou platností ztratili Izraelci v roce 70, kdy Titus zničil Jeruzalém. Posledními nositeli židovských tradic a těmi, kdo položil základ dalšího vývoje židovské kultury, se stali Farizeové.

Židovský národ se dále formoval a utvářel. Jednou z významných novodobých událostí bylo vyhnání většiny Židů ze země izraelské po zničení prvního a druhého jeruzalémského chrámu a vznik židovské diaspory (usídlení mimo Zemi izraelskou), která se postupně rozšířila po celém světě. Do Země izraelské se Židé opět navrátili ve 20. století. Tento návrat vyvrcholil v roce 1948 vznikem Izraele. Bohužel ani v tuto chvíli neměli Židé vyhráno. Zuřila totiž druhá světová válka, která zapříčinila vyvraždění šesti milionů Židů.

Židé – národ knihy

Už ze samotného titulku je více než jasné, že Židé a vzdělání k sobě mají neuvěřitelně blízko. Na první pohled by se také mohlo zdát, že touha po vzdělanosti je pouze novodobým trendem. Pravda je ale jinde. Důraz na vzdělání klade židovská tradice už od biblických dob. Jejich první knihou byla pochopitelně Bible, křesťanskou terminologií Starý zákon. Její nejdůležitější část, tzv. Tóru obdrželi Židé podle tradice na hoře Sinaj od samotného Hospodina.

Tóra obsahuje nejen informace o vzniku světa, ale také o tom, jak má židovský národ žít, včetně známého Desatera Božích přikázání. Málokdo dnes tuší, že studium biblických textů je celoživotním úkolem a zároveň posláním každého Žida. Zajímavé je, že už v pátém století před naším letopočtem bylo v Izraeli na 500 synagog, jejichž součástí byla také škola.

Židé ovšem nestudovali pouze biblické texty. Protože jim bylo dříve v Evropě znemožněno chodit do křesťanských škol, byly nedílnou součástí jejich studia i poznatky z matematiky, lékařství, zemědělství a dalších věd. Jejich náboženská kultura navíc u dospělých (povětšinou mužů) povzbuzovala univerzální gramotnost a vychovávala je k úctě ke knižní vzdělanosti. Tyto postoje se pak plynule přesunuly z náboženského vzdělání do sekulárních forem vzdělanosti. Výsledkem byla výrazná orientace Židů na vzdělání.

Jak je tomu například dnes? Každá židovská obec by měla mít svoji školu, kterou začínají děti navštěvovat v pěti nebo v šesti letech. Každé dítě zde začíná studiem Bible, na kterou nenásilně navazuje studium Mišny (nejstarší část Talmudu, nutná k výkladu Bible). Ve třinácti letech se dítě při obřadu bar micva stává nábožensky dospělým, takže se pak vzdělává v dodržování židovského života. Od patnácti let pak mladí Židé začínají se studiem Talmudu.

Významní židovští učenci

Rabbi Šlomo Jicchaki (*1040, Troyes, † 13. července 1105)

Nejvýznamnější osobností 11.–12. století byl nepochybně rabi Šlomo ben Jicchak zvaný Raši, jehož komentáře k Toře a Talmudu platí dodnes za vrcholná díla exegeze. Jeho nejslavnější komentář k Talmudu je dosud považován za nepřekonaný a úspěch sklidil také mimo židovskou komunitu.

Rabbi Moshe ben Maimon (*30. března 1135, Córdoba, † 13. prosince 1204, Káhira)

Rabbi Moshe ben Maimon, který je v Evropě známý jako Maimonides, byl rabínem, židovským filosofem a systematizátorem židovského práva. Dlouhá léta působil jako dvorní lékař Salah-al-Dina v Káhiře. Po právu patřil mezi největší postavy středověké židovské filosofie. 

Rabbi Nachmanides (*1194, Girona, Katalánsko, † 1270, Země izraelská)

Rabbi Nachmanides, celým jménem Moše ben Nachman Gerondi, byl středověký rabín, filosof, lékař, kabalista a komentátor Tanachu (akronym, kterým se v židovství označují posvátné spisy, které jsou součástí Bible). Jeho Komentář k Tóře je jedním z nejdůležitějších židovských biblických komentářů vůbec

Filón Alexandrijský (*asi 20 př. n. l., † po roce 40)

Filón Alexandrijský byl známý také jako Filón z Alexandrie a patřil mezi židovské řecky píšící filosofy a teology. Byl zároveň nejvýznamnějším představitelem židovské helénistické filosofie.

Sigmund Freud (* 6. 5. 1856, † 23. 9. 1939)

Sigmund Freud pocházel z moravské židovské rodiny. Původně se zaměřoval na studii fyziologie a patologie nervové soustavy, později si ve Vídni otevřel neurologickou praxi. Od poloviny 90. let se zabýval problematikou neuróz.

Židovští laureáti Nobelovy ceny

Podzimní měsíce se již tradičně nesou v duchu udělování Nobelových cen. Rozděleno jich bylo více než 850, zhruba dvacet procent z nich získaly osobnosti židovského původu. Kdo mezi ně patří? Třeba následující:

Albert Einstein (* 14. 3. 1879, † 18. 4. 1955)

Albert Einstein byl americkým teoretickým fyzikem německo-židovského původu. Dodnes patří mezi nejvýznamnější fyziky 20. století. Roku 1909 publikoval speciální teorií relativity, která zásadně změnila chápání hmoty, prostoru a času a patří k nejdůležitějším objevům moderní fyziky vůbec. Bez nadsázky můžeme říci, že položil základy moderní fyziky. Za vysvětlení fotoelektrického jevu získal Einstein roku 1921 Nobelovu cenu za fyziku.

Elie Wiesel (30. září 1928 Sighetu Marmației, † 2. července 2016, New York)

Elie Wiesel je dalším nositelem Nobelovy ceny za mír (1986). Wiesel prošel koncentračními tábory v Osvětimi a v Buchenwaldu, které ho pravděpodobně inspirovaly k vydání desítky románů, povídkových sbírek a esejů, z nichž se většina točí právě kolem holokaustu a otázky, proč k němu došlo a jak s takovým otřesným zážitkem lze žít.

François Englert (* 6. listopadu 1932 Brusel)

Belgický teoretický fyzik, který na počátku 60. let 20. století navrhnul mechanizmus, jakým částice získávají svou hmotnost. Jeho stěžejní práce se týkají statistiky, kvantové teorie pole, kosmologie, teorie strun a supergravitace. Nobelovu cenu za fyziku získal společně s Peterem Higgsem v roce 2013.

Arieh Warshel (* 20. listopadu 1940, Sde Nachum)

Arieh Warshel je izraelsko-americký biochemik a biofyzik působící na Univerzitě Jižní Kalifornie. Společně s Michaelem Levittem a Martinem Karplusem získal v roce 2013 Nobelovu cenu za chemii díky vývoji víceměřítkových modelů komplexních chemických systémů.

Ralph Marvin Steinman (14. ledna 1943 Montreal, †30. září 2011 New York)

Závěr našeho velice skromného výčtu laureátů Nobelovy ceny bude patřit kanadskému imunologovi a cytologovi, který působil jako profesor na newyorské Rockefellerově univerzitě. Za „objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity“ získal společně s Brucem Beutlerem a Julesem A. Hoffmannem 3. října 2011. Bohužel výbor pro fyziologii nebo lékařství z Institutu Karolinska netušil, že Ralph je již tři dny po smrti.

Židovská kultura a její přínosy pro svět

Kromě celé řady vědců, spisovatelů, sportovců, filosofů a učenců dal Judaismus světu mnoho dalšího. A nejde tak úplně o konkrétní osobnosti, jako spíš o filosofii chápání světa a žití v něm. Pokud bychom se podívali například na rovinu náboženskou, pak dospějeme ke skutečnosti, že Starý zákon je nedílnou součástí Bible, a jsou na něm postavena hned tři světová monoteistická náboženství, z nichž jedním je právě Judaismus.

Díky němu tak můžeme pochopit stvoření světa, stejně jako izraelskou historii. Součástí Starého zákona je také tzv. Desatero, které je vlastně takovým návodem na to, jak bychom měli žít. Některé zdroje doslovně uvádějí, že Židé objevili pro lidstvo Boha, dali nám etický kodex Desatero i nejproslulejšího člověka planety - Žida jménem Ježíš Kristus

Judaismus je nesmírně důležitý také z hlediska filosofie domova a rodiny. Rodina a domov hrají v životě Židů hlavní úlohu. Tradiční židovský pohled vidí ženu jako ústřední postavu domácnosti, která navozuje atmosféru šabatu a jiných svátků. Prostřednictvím ženy jsou do rodiny přinášeny jak příkazy vyplývající z Tóry, tak i zvyklosti týkající se například přípravy jídel. I zde je ovšem potřeba rozlišovat ortodoxní a neortodoxní judaismus, který se v zásadních otázkách okolo života žen značně liší.

Z čistě praktického hlediska nemůžeme popřít, že Židé dali základ našemu průmyslu. Ludwig Löwi Moser například vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Emil Kolben stál za vznikem ČKD, bratři Gutmennové vybudovali Ostravské doly a Rotschild postavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů zase založil teplické sklárny na válcované a tabulové sklo, další Židé založili Fezko Strakonice, Koh-i-nor, Solo Sušice, oděvní závody Prostějov a ještě u nás postavili první cukrovary a prádelny. Asi není potřeba dlouze přemýšlet o původu bratrů Rudolfa a Vladimíra Jelínků, kteří u nás vybudovali první likérku a lihovar…

Nejvýznamnější židovské památky u nás

Pokud byste se chtěli dozvědět něco více o historii, kultuře a životě Židů, opět připomínáme, že budete mít možnost tak učinit v neděl 16. 6., kdy bude většina židovských památek volně přístupná a otevřená široké veřejnosti. Kam se můžete vydat?

Například na Židovské muzeum v Praze, které je nevětším muzeem svého durhu v Evropě a pečuje o jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik. Ta obsahuje na 40 000 sbírkových předmětů a 100 000 knih. Muzeum vzniklo v roce 1906 díky historikovi dr. Salomonovi Hugovi Liebenovi a dr. Augustu Steinovi, představiteli českožidovského hnutí, který se stal později předsedou pražské židovské obce. Muzeum bylo vystavěné za účelem zdokumentování historie, tradic a zvyků židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě.

Pokud byste se chtěli vydat do opravdové židovské čtvrti, pak zamiřte do Třebíče. Najdete tady unikátní soubor 123 dochovaných domů, mezi které patří například dvě synagogy, židovské muzeum, budova židovské radnice, budova rabinátu, chudobinec, nemocnice a dvě školy. Čtvrť je dokonce součástí seznamu UNESCO.

Netradičním hřbitovem je ten lesní, který najdete asi 1 km jihovýchodně od obce Markvarec. Založen byl v roce 1794 a jeho nejstarší čitelné náhrobky pocházejí z roku 1804. Jeden náhrobek patří Mošemu, druhý Jicchaku Jisacharovi, synovi Šimona. Posledním zde pohřbeným byl dačický obchodník Zikmund Zimmer, který zemřel 5. prosince 1939. Plocha hřbitova zaujímá asi 1223 metrů čtverečních a najdete na ní kolem 200 náhrobků.

Za zmínku jistě stojí také historická mikve (židovská rituální lázeň, tvořena nádrží s přírodní vodou) u Pinkasovy synagogy v Praze. Mikve slouží k rituálnímu očištění osob a předmětů. Tato památka patří mezi nejstarší doklady židovského osídlení v dané oblasti.  Vybudována byla podle odhadů na počátku 16. století.

Historie se bála vzdělanců

Už víte, proč se Židům přezdívá „národ knihy“? Pravděpodobně ano. Pokud se o této komunitě, potažmo judaismu jako náboženství chcete dočíst ještě více, navštivte některý ze zdrojů uvedený níže. Utiskování a likvidace Židů v minulosti byla důsledkem jediného – obav o vlastní pozici, kterou mohli převzít vzdělanější. Proto je potřeba si historii neustále připomínat a klást důrazy na to, co je podle Židů v životě nejdůležitější – domov, rodinu a vzdělání.

Odkazy a zdroje na další zajímavé a rozvíjející stránky

https://www.kehilaprag.cz/cs 

https://www.fzo.cz/zidovske-obce/

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDid%C3%A9_v_%C4%8Cesku

https://embassies.gov.il/Praha/AboutIsrael/People/Pages/PEOPLE-Jewish-Society.aspx 

http://zidovskepamatky.unas.cz/index3.htm

https://www.history.com/topics/religion/judaism

https://www.britannica.com/topic/Judaism

https://www.bbc.co.uk/religion/religions/judaism/

Komentáře

Přidat komentář

Denní studium střední školy - Obchodní akademie Praha

Chcete studovat? 

Kontaktujte nás!

pro odpověď používejte háčky a čárky!
+420 286 857 164

2019 © Copyright OA Praha. Všechna práva vyhrazena

Aira GROUP s.r.o.